11. kapitola

Indie, 15. října 2007

„Sbohem“

Drahý Nirguno Prabhu,

Přijmi prosím mé velice pokorné poklony. Všechna sláva Šrílovi Prabhupádovi.

Sleduji zprávy o tvém odchodu z tohoto světa způsobeném rakovinou na internetových stránkách Dandavats, a také prostřednictvím oddaných přijíždějících do Vrindávanu z Májápuru Dhámu. Na stránkách je uvedeno telefonní číslo s tím, že je možné ti zavolat a rozloučit se. Pro mě je však příliš bolestivé dát ti sbohem takovým způsobem. Raději píšu. Touto cestou je pro mě snazší vyjevit mé myšlenky a vyjádřit opravdu to, co cítím.

Jako všichni oddaní jsem i já smutný z tvého blížícího se odchodu. Ačkoli se navzájem známe pouze pár let, cítím, že jsme k sobě vyvinuli silné pouto náklonnosti. Pamatuji se, že když jsem navštívil před pár lety Prabhupádovu vesnici v Severní Karolíně, dal jsi mi dar v podobě několika tisíců dolarů. Od jednoduchého hospodáře jako ty to byl významný příspěvek a na mě to udělalo dojem. Mluvil jsi vysoce o mých službách a já jsem se cítil zahanbeně. Vzpomínám si, jak jsem tě pozval na naše festivalové turné do Polska. Jako mnoho jiných jsi vyjádřil svou dychtivost účastnit se ho – podle mé zkušenosti se to však nakonec podařilo jen málokomu. Byl jsem proto příjemně překvapen, když jsi mi o pár měsíců později napsal, že to léto skutečně přijedeš.

Ze zvědavosti jsem se začal na tebe vyptávat různých oddaných. S radostí můžu říct, že úplně každý oddaný, kterého jsem v Americe oslovil, měl pro tebe jen slova chvály za těch mnoho let služby našemu milovanému duchovnímu mistrovi, Šrílovi Prabhupádovi. Znovu a znovu jsem slyšel, jak tě oslavují jako dlouhodobého distributora knih, pokorného oddaného, oddaného následovníka ISKCONu, a co je nejvýznamnější, jako Prabhupádova muže. Začal jsem si cenit toho, že se k nám připojíš na turné. A že ses opravdu připojil! Jakmile jsi přijel, dával jsi přednášky, chodil jsi na harinámy, kázal jsi ve stanu Otázek a odpovědí a pomohl jsi, kdykoli tě někdo o něco požádal. Mnoho oddaných z turné si všimlo, jak jsi byl nadšený. Osud nám přál, že jsi nás za posledních pár let navštívil hned několikrát. Ve jménu všech oddaných z polského festivalového turné ti mnohokrát děkuji.

Když teď slyším o tom, jak procházíš skrze tu poslední výzvu, nemůžu než obdivovat příklad, který ukazuješ. Tvoje odvaha a tvá víra v Krišnu v tuto těžkou hodinu je výjimečná. To samé jsem pozoroval u našeho duchovního bratra Šrídhara Mahárádže před jeho odchodem. Dává mi to důvěru v to, že i já budu schopen následovat ve šlépějích takových duchovních bratrů a nemít v okamžiku smrti strach. Věřím, že taková nebojácnost je způsobena odpoutaností od všech dočasných věcí v tomto světě a opravdovou láskou k duchovnímu mistrovi a Krišnovi. Takové pochopení přichází pouze po životě naplněném upřímnou a odevzdanou službou.

Pamatuji se, že jsem viděl podobnou odvahu a víru i v mé žákyni Vradža líle dásí, když před pár lety opouštělo své tělo. Její slova určená mně, která vyřkla jen pár dní před svým odchodem, zůstávají v mém srdci jako světelná bóje ozařující cestu z tohoto světa do dalšího. Nabízím ti je jako meditaci k tvým posledním hodinám:

Můj nejdražší Duchovní Učiteli,

Klaním se k tvým lotosovým nohám. Všechna sláva tobě.

Všechno se mi vymyká z rukou; všechny materiální naděje, které jsem měla. Ale v duchovním životě jsem stále ještě dítě. Přála bych si mít ve svém srdci trochu lásky neboli duchovní bhávy. Ale mám hlubokou, pevnou víru v tebe. Jsem šťastná za tuto víru a budu ji uchovávat jako velký poklad. Dává mi jiný druh víry, že se vrátím zpátky do duchovního světa a dosáhnu služby lotosovým nohám Šrí Šrí Rádhá-Šjámasundary. A tento druh víry je víra v pravé věci, o kterých jsem si teď jistá, že existují a pouze na mě čekají na té druhé straně dveří. Dlužím ti tolik za to, že mě vedeš v mém duchovním životě, i když od tebe cítím tak velké odloučení.

Tvoje služebnice,

Vradža Lílá dásí

 


Můj drahý Nirguno Prabhu, můžeme děkovat pouze našemu guru mahárádžovi, Šrílovi Prabhupádovi, že nás všechny vede bezpečně zpátky do duchovního světa. A za tu službu, co jsi vykonal ve svém životě, tě jistě čeká věčná služba jeho lotosovým nohám v onom transcendentálním sídle. Proto nemáš nad čím naříkat, když se chystáš opustit své nemocné a bolesti sužované tělo. To my, kdo tu zůstaneme, musíme naříkat nad naší prodlouženou existencí v tomto hrozném světě. Avšak zatímco tu jsme, snažme se následovat tvůj úžasný příklad v kázání o Pánově slávě až do samého konce.

Prosím snášej veškerou bolest a nepohodlí, které v těchto posledních dnech zakusíš. Tím si musíme projít všichni bez výjimky. Buď si jist, že Šríla Prabhupáda na tebe čeká. Jednou mi napsal, „Ano, mně také chybí můj guru maháradža, ale stále cítím, že na mě dohlíží a ochraňuje mě.“

Děkuji ti za tvou letmou společnost v tomto životě. Přál bych si jen mít tu čest potkat tě již dříve. Doufám, že budu požehnán dobrým osudem a budeme spolu sloužit v budoucím životě. Nebo snad díky bezpříčinné milosti Šríly Prahupády se již brzy znovu setkáme v duchovním nebi… kde každý krok je tancem, slova jsou zpěvem a kde každý den probíhá festival.

Mám tě rád a budeš mi velice chybět.

Tvůj služebník,

Indradjumna Svámí