20. kapitola

26. října 2006, Vrindávan, Indie

Věnování ke dni odchodu Šríly Prabhupády

Drahý Šrílo Prabhupádo,

Prosím přijmi moje velice uctivé poklony v prachu tvých lotosových nohou. Všechna sláva tobě!

Píší ti toto věnování u Šankarí Čóru, velmi posvátného místa na úpatí varšanského kopce ve Šrí Vrindávanu Dhámu. Ačkoli jsem již navštívil tuto svatou tírthu několikrát, stále ještě ni nedochází, jaké to mám štěstím, že tu mohu být. Nicméně jsem si plně vědom toho, že zdrojem této přízně je tvá Božská Milost.

Zatímco tu sedím a přemýšlím, uvědomuji si, že větší část mého života byla naplněna příznivě pouze díky tvojí milosti. Jen to období, než jsem tě potkal, bylo plné neštěstí, úzkosti, utrpení a bolesti. Mrazí mě, když si vzpomenu na ty časy, které se táhnou stovky a miliony zrození zpátky. Myslím na ně jen proto, abych dokázal ocenit, jaké to mám teď velké štěstí.

Šrílo Prabhupádo, tvoje  bezpříčinná může být přirovnána jedině k milosti Nejvyššího Pána. Kdybych měl vypočítat všechny neocenitelné dary, které jsem od tebe dostal, zaplnil bych jimi několik svazků knih. Tento výčet začíná dnem, kdy jsem tě potkal prostřednictvím tvých žáků. I když mě teď paměť často zrazuje, vzpomínky na tebe jsou stále jasné, neboť jsou transcendentální povahy a neovlivňují je útoky stáří a času.

V duchu stále vidím tu vysokou a elegantní postavu Višnudžany Mahárádže, když mě před 36 lety přiměl, ať přijdu bliž, když jsem během jeho osvícené přednášky bez hnutí stál v hloučku posmívajících se studentů.

„Pojď blíž, mladíku,“ řekl mi příjemným hlasem, „a já ti řeknu o mém duchovním mistrovi, který tě může zachránit z tohoto sídla zrození a smrti a vzít tě do duchovní říše.“

Po hodině jsem se obrátil na svého přítele, který se mnou přišel. „Chci být přesně jako on,“ řekl jsem.

„Co tě na něm tak přitahuje?“ řekl mi můj přítel.

„Jeho láska k jeho učiteli,“ řekl jsem potichu. „Vypadá to, že ho miluje víc, než kdo kdy byl milován.“

O pár měsíců později, když jsem tě konečně potkal, jsem pochopil proč. Láska je vzájemná, ale tvá štědrá požehnání nám se zdají mnohem větším než naše bezvýznamné pokusy tě potěšit. Když jsem ti přinesl tvůj kufr, ztracený při letu z New Yorku do Londýna, plácl jsi mě po zádech. „V tomto materiálním světě je třeba vyvinout tolik úsilí,“ řekl jsi, „ale až tě vezmu zpátky k Bohu, všechno bude snadné a vznešené.“

Šrílo Prabhupádo, toužím po tom dni, kdy se tvá slova naplní a já budu ve tvé společnosti v duchovním světě, kde všechno bude tak, jak jsi řekl: snadné a vznešené. Avšak pro tuto chvíli je to velké úsilí, o kterém jsi mluvil – totiž život v materiálním světě – stále tady. Život jde dál jako vždy, pouhá kombinace tak zvaného štěstí a opravdového utrpení.

Samozřejmě jsem schopen to tolerovat. Dal jsi mi svatá jména, tvé knihy, službu tobě a společnost oddaných. Přesto však ani toto všechno mi neulevuje od té skutečné bolesti v mém srdci: od toho, že jsem přišel o tvou transcendentální společnost. Z jakého důvodu nám tě Nejvyšší Pán toho osudného dne v listopadu 1977 vzal?

Musí to mít souvislost s Pánovými vlastními slovy adresovanými mladému Náradovi Munimu v lese před miliony let:

„Ó Nárado, je mi to líto, ale v tomto životě už mě nebudeš moci znovu vidět. Ti, kteří nejsou úplní ve své službě a kteří nejsou plně oproštění od všech materiálních pout mě mohou jen stěží spatřit.

Ó ctnostný, jen jednou jsi uviděl mou osobu, a to jen proto, aby se zvýšila tvá touha po mně, neboť čím více po mně budeš toužit, tím více budeš osvobozen od materiálních tužeb.“

(Šrímad Bhágavatam, 1.6.22-23)

Šrílo Prabhupádo, na začátku jsi nám dával tvou společnost neomezeně. Jenže z výše zmíněného verše je zřejmé, že abychom ti znovu mohli osobně sloužit, musíme očistit naše srdce prostřednictvím celoživotní služby, bez odpočinku, dokud nebude tvé poselství ustanoveno v každém městě a vesnici. Nic menšího nestačí, protože služebník nemůže požádat o zvláštní přízeň, dokud nedokončí práci, která mu byla svěřena.

A tak to je, pokusím se potěšit tě až do posledního dechu. Ačkoli mé stárnoucí tělo už mi nedovoluje sloužit ti se stejnou svěžestí a vitalitou jako kdysi, modlím se, aby jakákoli zkušenost či realizace, kterou během let získám, mohla inspirovat mé žáky. Společně se všemi tvými následovníky doufám, že se nám podaří vyplnit tvé sny v těch místech, kde sloužíme tvému poselství, spojeni láskou a oceněním ke tvé Božské Milosti. Taková spolupráce ve službě tě těší a očišťuje naše srdce ode všech anárth.

Ale mám-li být upřímným Šrílo Prabhupádo, v tuto chvíli mi tento proces připadá náročný a pomalý. Proto mě vážně zajímá, kdy tě znovu uvidím. Do té doby si udržuji naději tím, že vidím tvou přítomnost v osobnostech a službě mých duchovních bratrů a sester. Tak jako je Nejvyšší Pán projeven ve Svém stvoření, tak jako je malířova povaha viditelná v jeho obrazech, tak jako je otcova osobnost v jeho dětech,  tak i tvá milost můžeme pozorovat v tvých žácích. Jejich oceněním vlastně oceňujeme tebe a získáváme tak tvou společnost.

Dnes je tu s námi přítomno mnoho mých duchovních bratrů.

V Džájadvaitovi Svámím vidím tvou přímost, kázání proti nesmyslům, schopnost postavit se a snadno porazit i toho nejstrašnějšího protivníka.

V Kéšavovi Bháratí Mahárádžovi vidím tvou schopnost spravovat od započetí do dokončení chrámový projekt, poskytující oddaným útočiště od materiální energie a  místo, kde se mohou očistit, aby se pak mohli vrátit ke svému kázání.

V Lókanáthovi Mahárádžovi vidím tvé zapálení ke kázání tvým krajanům, s touhou oživit védskou kulturu po celé zemi. Jeho sladký hlas a okouzlující rozpravy poráží dokonce i mé ztvrdlé srdce.

V Mádhavovi Mahárádžovi vidím tvou lásku pro učení se a citování nesčetných šlók, pro zesilování a zdůrazňování autority toho nadčasového poznání, které všichni představujeme. Pamatuji se, jak jsi jednou s úsměvem řekl, že když si zapamatujeme nějaký verš a několikrát co citujeme, osvojíme si ho.

V Rádhá Góvindovi Mahárádžovi pozoruji tvou schopnost autoritativně, jasně a prozíravě představovat slávu Šrímad Bhágavatamu. Nikdo ho v tom nepředčí, samozřejmě mimo tebe, který posvěcuješ jeho slova, aby zněla jako tvoje. Je skutečně jako vyvolený syn.

V Dína Bandhuovi prabhuovi s podivem vidím, jak  jeden z nás diky tvé milosti vyvinul skutečnou lásku ke svatému dhámu, do kterého jsi nás tak laskavě pozval. Chtěl jsi, aby sem západní oddaní přicházeli a kázali, avšak ironicky on už není jako západní oddaní. Všechno to transcendoval. Z prachu Vradža Bhúmí, ve kterém neustále chodí, se zrodil pravý Vradžavásí, milovník Rádhé Šjáma.

V Dravidovi prabhuovi vidím tvou lásku a detailní péči o tvé Bhaktivédantovy výklady. A jak musíš být pyšný na jeho výdrž v brahmačárí ášramu, kterou dává skutečný příklad pro mnoho muže!

Ve Svavásovi prabhuovi vidím tvou lásku a odevzdanost tvé milované světové základně v Los Angeles, tomuto chrámu, kterému jsi věnoval tolik svého času a energie.

Ve Vaišéšikovi prabhuovi jasně vidím tvůj hluboký soucit k pokleslým podmíněným duším, projevený skrze touhu rozdávat tvé knihy každičké padlé podmíněné duši v tomto světě.

V Aindrovi prabhuovi vidím tvou lásku k neustálému zpívání svatých jmen. Dalo by se o něm říct i více, ale je to vůbec třeba? Ten, kdo má chuť pro svaté jméno, má dokonalost zaručenu.

V Dhanaňdžajovi prabhuovi vidím tvou obětavost pro následování osobních pokynů duchovního mistra. Jednou jsi řekl Dhanaňdžajovi, „Zůstaň tady ve Vrindávanu po zbytek tvého života.“ Následováním tohoto pokynu tě potěšil a časem se stane věčným obyvatelem tohoto transcendentálního sídla.

V Kúrma-rúpovi prabhuovi vidím tvou lásku pro krávy. Jednou jsi promluvil proti celé západní civilizaci slovy: „To je moje výzva, přátelíte se se psy, ale zabíjíte svou vlastní matku, krávu.“ Kúrma-rúpa tě musí nekonečně těšit tím, že se stará o tyto pozemské sestřenice krav surabhi a miluje je.

V Bímál Prasádovi a Čaturátmovi vidím lásku, kterou sis vyměňoval se všemi těmi, kdo tě viděli jako přítele. Dodnes si pamatuji, jak ses smál s Bhagadžím ve tvých pokojích, když ti vyprávěl příběhy o Kršnových nezbednostech s Jeho přáteli. Přál bych si, abych se také mohl takto smát se svými přáteli.

Ó Šrílo Prabhupádo! Výčet takových žáků je nekonečný, ať už jsou tu nebo jinde, protože tvá sláva známa po všech třech světech. Všechna sláva všem tvým následovníkům, jejich službě tobě a jejich soucitu s pokleslými podmíněnými dušemi!

V tvé nepřítomnosti je jejich společnost jako hojivá mast, poskytující úlevu od sevření materiálního života. Jejich přítomnost je v tomto světě neustálou připomínkou, že žiješ navždy ve svých božských pokynech a že tví následovníci žijí s tebou. Bezpochyby ti takoví věrní služebníci brzy budou sloužit ve tvém ISKCONu v duchovním nebi. V tento příznivý den se modlím o to, abych měl také to štěstí počítat se mezi ně v tomto transcendentální sídle.

Navždy tvůj služebník,
Indradyumna Svámí