12. kapitola

Polsko, 2.8. - 7.8. 2006

"Ne jen tak nějaký festival"

Po Woodstocku jsme vrátili na naši hlavní základnu na baltském pobřeží. Nebylo to jednoduché. Našich 250 oddaných bylo unaveno po 18 festivalech v červenci, a to nemluvím o Woodstocku. Jedině jejich odhodlání sloužit guruovi a Gaurángovi nám umožnilo uspořádat festival ve městě Dzwirzyno po pouhých třech dnech odpočinku.

Dopoledne jsme udělali harinám, abychom ohlásili náš program, a odpoledne pak přišlo více než 5000 lidí. Jistě nám pomohli i polobozi: během našeho harinámu na pláži bylo slunečno, ale později odpoledne se nebe zatáhlo a většina lidí opustila pláž a přišla rovnou na naši akci.

devan bhavayatanena
te deva bhavayantu vah
parasparam bhavayanta
sreyah param avapsyatha

"Polobozi potěšeni oběťmi tě budou také těšit, a tak díky spolupráci mezi lidmi a polobohy bude všude vládnout blahobyt."

(Bhagavadgítá 3.11)

Ve srovnání s velikostí a majestátností Kršnovy vesničky míru na Woodstocku vypadal tento festival jako trpaslík, ale top nesnižovalo kvalitu těch, kdo se ho účastnili. Zašel jsem do stánku s knihami a uviděl jsem, jak si lidé fotografují naše překrásná Božstva, Šrí Šrí Gandharviku-Giridháriho na Jejich oltáři, zatímco ostatní si prohlíželi knihy Šríly Prabhupády.

Když jedna dívka se svou matkou opouštěly stan, přišel ke mně Rádhá Čaran dás. "Guru Mahárádžo," řekl, "tato jedenáctiletá dívka je jedno z nejúžasnějších dětí, jaké jsem kdy potkal. Přišla sem se svou matkou a okamžitě šla k oltáři. Stála tam se sepjatýma rukama a dlouho zírala na Božstva.

Její matka mi řekla, že to je poprvé, co se s námi setkaly, ale její dcera vykazovala úžasné množství oddanosti všemu, co děláme. Řekla mi, ,Už od malička moje dcera vždycky říkala Hare Krišna. Nevím, kde se to naučila. Nikdy jsem ji to neučila. Nic o vás nevím.

Jednoho dne mě požádala, abych jí koupila sárí. Umíte si to představit? Kde jsem asi tak měla koupit v polské vesničce sárí? Před dvěma lety šokovala kněze a celou kongregaci na mši, když odmítla přijmout hostii. Knězi pak řekla, že je Kršnovou oddanou.

Letos řekla učitelce na hodině náboženství, že všechna náboženství jsou dobrá, ale jen v Indii lidé vědí, kdo je Bůh. Začala se bránit, když ji provokovali, že hinduisté jsou blázni, protože nejedí maso, a řekla, že ti, kdo zabíjejí zvířata, budou trpět po mnoho zrození. Moje malá dcera jim tam kázala o reinkarnaci!
Když dnes dopoledne viděla, jak ti mladí lidé zpívají na pláži, její tvář se rozjasnila jako nikdy předtím a trvala na tom, že půjdeme na váš festival. Když vás viděla zpívat na pódiu, prohlásila, že to je ten nejlepší způsob modlení, a teď ji nemůžu odtrhnout od vašeho oltáře. Jen se na ni podívejte. Zírá na ty sochy, jako kdyby se zamilovala.´"

Rádhá Čaran stál přede mnou a úplně zářil. "Co si o tom myslíš, Guru Mahárádžo?" řekl mi.

"No víš," odpověděl jsem, "myslím, že se po celé planetě rodí spoustu různých oddaných, kteří budou pokračovat v práci, kterou započal Šríla Prabhupáda."

purvabhyasena tenaiva
hriyate hy avaso 'pi sah
jijnasur api yogasya
sabda-brahmativartate

"Díky síle božského vědomí z předchozího života bude automaticky přitahován k jógovým principům - dokonce aniž by je vyhledával. Takový hledající transcendentalista stojí mimo ritualistické principy písem."

(Bhagavadgítá 6.44)

Když jsem odcházel ze stanu s knihami, uviděl jsem šéfa bezpečnostní služby, která hlídala naše festivaly. Byl i součástí týmu čtyř mužů, kteří ochraňovali festivaly během měsíce před Woodstockem. Potom je nahradila jiná skupina z té stejné agentury, ale on tu teď stál v uniformě a zdálo se, že je ve službě.

"To je překvapení!" řekl jsem. "Myslel jsem, že jste odjel domů na dovolenou."

Zasmál se. "To ano," řekl, "jsem na dovolené, na vašem turné. Když jsem přijel domů, festivaly mi tak chyběly, že jsem se rozhodl vrátit se sem i s rodinou. Oni sledují show na scéně, a já celou akci hlídám."

"Vážně?" řekl jsem. "Chcete mi říct, že pracujete během vaší dovolené?"

"Tohle nepovažuji za práci," odpověděl na to. "Pro mě je to potěšení."

"Tak ten je vážně na cestě zpátky k Bohu," pomyslel jsem si. "Vykonává oddanou službu bez myšlenky na hmotnou odměnu."

Když jsem přicházel k restauraci, zahlédl jsem muže, kterého jsem si všiml už na harinámu. Když dopoledne naše zpívající skupina vstupovala na jemný písek na pláži, většina oddaných se zula. Jeden oddaný měl na starost sebrat všechny jejich boty do plastového pytle, který si pak hodil přes rameno a nesl ho za námi pro případ, že by se oddaní znovu potřebovali obout.

Jakmile jsem vykročili po pláži, nějaký muž se přestal opalovat a zeptal se, jestli může nést ten pytel. Napřed jsem si myslel, že žertuje, ale pak pytel skutečně vzal a šel s námi celou hodinu po pláži tam a zpět. Měl jsem dojem, že je možná mentálně zaostalý, ale když jsem ho viděl na festivalu - oděného do pěkného oblečení, se stejně dobře oblečenou manželkou a dvěma dětmi - pochopil jsem, že to je normální člověk.

"To je úžasné," pomyslel jsem si. "Tak vysoce postavený člověk je inspirován vykonávat tak pokornou službu pro oddané."

Hned potom jsem uviděl, jak Nandiní dásí hovoří poblíž restaurace s nějakým mužem a ženou. Ukázala mi, abych přišel, a je představila jako otce s dcerou. Muž byl pekařem ve městě, kde jsme měli naši letní základnu.

"Jeho manželka nedávno zemřela," řekla Nandiní.

Ta mladá žena se ke mně obrátila. "Nandiní byla tak laskavá a pomáhala nám vyrovnat se s matčinou smrtí," řekla. "Vaše filozofie dává tolik smyslu. Moje matka je pryč, ale já vím, že žije někde jinde a pokračuje na své cestě k Bohu. Donedávna mě přitahoval na vašich festivalech hlavně kulturní aspekt - hudba, tanec, divadlo, ale teď si uvědomuji, že toho nabízí mnohem víc. Vaše filozofie dává smysl cíli a vyššímu určení života."

Náhle promluvila jiná žena, která seděla u stejného stolu.

"Promiňte," řekla, "doufám, že není ode mě neslušné vás přerušovat."

"Vůbec ne," řekla Nandiní.

"Nemohla jsem přeslechnout váš rozhovor s touto mladou dámou," pokračovala ta žena. "Musím říct, že mě také vaše filozofie imponuje. Jsem na vašem festivalu teď podruhé. Minulý rok jsem vůči němu byla tak skeptická, že jsem si ani s nikým z vás nepromluvila. Jen jsem se tak dívala okolo. Vlastně ani nevím, co mě sem letos znovu přivedlo. Ale když jsem slyšela, co tato slečna musela říct o své matce, změnila jsem názor. Řešení, která navrhujete pro problémy života, jsou opravdu hodny pozoruhodná."

"Mohu se zeptat, kdo vlastně jste?" řekla Nandiní.

Žena se usmála. "Jsem právnička z Varšavy," odpověděla.

Nandiní se obrátila na jejího manžela. "A vy děláte co?" řekla.

"Když vám to řeknu, nebudete mi věřit," odvětil na to.

"Je jedním z nevlivnějších politiků v Polsku," řekla za něj jeho žena.

Zrovna v tu chvíli jsem dostal signál od manažera naší scény, že mám za pět minut dávat přednášku.

Omluvil jsem se. "Budeme poslouchat, abychom se dozvěděli víc," řekl muž.

Když jsem vycházel po schodech na scénu, přemýšlel jsem o těch stovkách přednášek, které jsem dával na turné. "Musím mít na paměti, jak jsou důležité," pomyslel jsem si. "Pro některé, jako jsou ten otec s dcerou, které jsem zrovna potkal, přináší poznání, které dáváme, úlevu od utrpení hmotné existence."

Ze scény jsem se pak rozhlížel po publiku a uviděl jsem v davu tu matku s jedenáctiletou dcerou, vedoucího bezpečnostní služby, muže, který nesl pytel s botami, pekaře a jeho dceru i právničku a politika - všichni dychtili naslouchat.

"Dámy a pánové," začal jsem, "děkuji vám, že jste dnes přišli a účastníte se této velké události. Jak už mnozí z vás zažili, toto není žádný jen tak nějaký festival: představuje duchovní kulturu, která nás povznáší na transcendentální úroveň. Rádi bychom, abyste s námi tento večer zůstali a okusili tento úžasný svět vědomí Krišny, svět daleko za dualitami hmotného života, svět věčnosti, poznání a blaženosti."

Zatímco jsem hovořil, všichni ti speciální lidé, se kterými jsem se toho večera setkal, kývali hlavami na znamení uznání. Co může být pro Pánova služebníka uspokojivějšího?

"Šrí Čaitanja Maháprabhu osobně cestoval po různých částech Indie, aby rozšířil kult bhakti po celé zemi. Svým osobním chováním dával příklad, kteří mají oddaní následovat. To znamená, že člověk by měl rozšiřovat kult oddané služby. Vaišnava se zvlášť zajímá o para-upakáru, konání dobra pro ostatní. Šrí Čaitanja Maháprabhu také chtěl, aby se Jeho poselství šířilo po celém světě. Následujeme v Jeho stopách a snažíme se Jeho poselství rozšiřovat dál. Díky Jeho milosti berou lidé toto hnutí velice vážně."

(Šrí Čaitanja-čaritámrita, Madhjá lílá 25.264, výklad)