9. kapitola

18. - 22. července 2006

Pro dobro všech

Jeli jsme zrovna s Amritánandou pracovat na festivalu, když jsem zastavili v Trzebiatowu podívat se na nákladní vůz. Přivítal nás majitel parkoviště, muž v kolem sedmdesátky.

"Nebyli jste tu dlouho," řekl nám. "Léta jste tu pořádali festival každé léto. Pak jste přestali a začali jste je dělat poblíž, v Mrzezynu."

"Je tam víc lidí," řekl jsem rychle. Chtěl jsem co nejdřív vidět náklaďák a jet na festival.

"Víte jak moc lidé z Trzebiatowa postrádají vaše festivaly?" řekl. "Jsme malé venkovské město a nikdy se tu nic neděje. Vaše festivaly pro nás byly událostí roku."

Náklaďák pro mě najednou přestal být důležitý. "Jak jsem mohl být tak lhostejný?" pomyslel jsem si. "Jak jsem mohl ignorovat zájem tohoto muže o vědomí Krišny?!"

Chvíli jsme mluvili a po zběžném prohlídnutí náklaďáku jsme se my tři vrátili k dodávce. "Přijdu dnes večer na festival v Mrzezynu se svou dcerou," řekl ten muž. "Je jí deset a chodí na vaše festivaly už od pěti."

Jak jsme odjížděli, myslel jsem na to, že by oddaný neměl být nikdy příliš zaneprázdněný na to, aby reagoval na něčí zájem o oddanou službu Pánu. Podělit se o vědomí Krišny je naprostá esence života oddaného.

"Koneckonců," myslel jsem si, "není to tak dávno, kdy jsem byl také ve stavu zapomnění na Pána. Kdyby si Višnudžan Maharádž nenašel čas a nekázal mi, kde bych teď byl?"

Přemýšlel jsem nad pasáží ze Šrí Čaitanji-čaritámrity:

"Přestože měl Vasudéva Vipra lepru a nesmírně trpěl, Šrí Čaitanja Maháprabhu ho stejně uzdravil. Jediné, co chtěl Pán na oplátku, bylo, aby Vasudéva kázal pokyny Krišny a osvobodil všechny lidské bytosti. Každý z členů této společnosti byl zachráněn z velmi žalostné situace, ale nyní jsou všichni zaměstnaní v kázání kultu vědomí Krišny."

(Šrí Čaitanja-čaritámrita Madhja 7, 148 výklad)

Když jsme přijeli do Mrzezyna na místo konání festivalu, s překvapením jsem uviděl, že tým stavěčů pódia ani tým stavěčů stanů ještě nezačali. Pak jsem spatřil Nandiní, jak opodál hovoří s nějakým zamračeným člověkem.

"Co se děje?" zeptal jsem se jednoho oddaného.

"Majitelé obchodů z okolí nechtějí, abychom zde postavili náš festival," řekl. "Říkají, že jim to kazí tržby. Zablokovoli našemu návěsu vjezd na pozemek."

Ačkoliv se připozdívalo, rozhodl jsem se nezasahovat. Nechám Nandiní, ať si s tou situací poradí. Vyjednávání pod tlakem je její parketa.

Po půlhodině plné úzkosti přišla za mnou promluvit si.

"Guru Mahárádži," řekla, "jsou neústupní ve svém rozhodnutí nenechat nás používat stejné místo, jaké jsme měli minulý rok. Blokuje to výhled na jejich obchody. Ačkoliv máme oficiální povolení být, kde chceme, a mohli bychom si to prosadit, myslím, že by to nebylo moudré. Tihle lidé tu budou každý rok a budou stále víc nepřátelští. Navrhuji abychom ustoupili."

Moje první reakce byla hněv a touha prosadit svá práva, ale když jsem slyšel uvážlivý návrh Nandiní, uklidnil jsem se a souhlasil jsem. Naše ochota spolupracovat změkčila srdce majitelů obchodů a navrhli nám místo nacházející se poblíž. Shodou okolností bylo naproti jejich obchodům, takže to vypadalo, že jsou součástí našeho festivalu. Později toho večera jsem navštívil jeden z obchodů, abych si koupil nějaké ovoce.

"Jak jdou obchody?" zeptal jsem se majitele.

Usmál se. "Tak dobře jako nikdy předtím," řekl.

Řízením Pána se nové místo ukázalo, že je lepší než kterékoli jiné a i kázání bylo v Mrzezynu lepší než kdy jindy.

Během festivalu jsem Nandiní složil poklonu za její diplomatické vyřešení situace, protože i oddaný musí občas použít diplomacii:

Diplomat v hmotném světě ví, jak jednat s lidmi, a to zvláště v politických záležitostech. Viděli jsme mnoho případů, kdy Rúpa Gósvámí, Raghunáth dás Gósvámí a Rámánanda Ráj použili diplomacii ve službě Pánu. Když měli být otec a strýc Raghunátha dáse Gósvámího zatčeni, Raghunáth dás Gósvámí je ukryl, osobně se setkal s vládními zástupci a celou věc diplomaticky urovnal. Závěr je, že diplomacie použitá ve službě Pánu je také druhem oddané služby.

(Šrí Čaitanja-Čaritámrita, Madhja 12.45, výklad)

Viděl jsem často, jak oddaná služba obměkčila srdce člověka, tako jako obměkčila srdce majitelů obchodů, a takové proměny prohloubily mou víry ve vědomí Krišny. Ve skutečnosti pro takové okamžiky žiju, protože pro mě představují projevy Gaura-šakti, vnitřní duchovní síly Pána Čaitanji Maháprabhua. Jsou odměnou za všechno to odříkání, které musí kazatel podstoupit při šíření učení Pána.

Další případ se naskytl ještě toho večera.

Jako vždy přišly na akci tisíce lidí. Na konci, když jsme měli závěrečný kírtan, jsem si všiml Nandiní sedící a hovořící s nějakým džentlmenem. Ani vřava kírtanu a skutečnost že s námi tančila stovka dětí, která způsobovala, že se nad festival zvedala mračna prachu, nijak nerušily jejich rozhovor. Až když jsme skončili a většina lidí opustila půdu festivalu, Nandiní s mužem hovor ukončili a rozloučili se.

Zeptal jsem se Nandiní na toho muže. Mohl jsem vidět, že byla dotčena milostí Pána Čaintaji k pokleslé duši Kali-jugy.

"Je kulturním referentem z nedalekého Trzebiatowa," řekl Nandiní. "Roky nám pomáhal získat povolení a pořádat tam naše festivaly. Byl smutný, že už je tam neděláme."

Pomyslel jsem na starého muže na parkovišti. "Ano," řekl jsem, "znám v Trzebiatowě někoho dalšího, kdo má stejné pocity."

"Tak," řekl Nandiní, "tento pán řekl že vzpomíná, jak jsme se s ním v průběhu těch let podělili o spoustu věcí z vědomí Krišny. ,Vždycky jsem vás poslouchal,' řekl mi, ,ale tehdy mi to vůbec nedávalo smysl.'

O několik měsíců později byla jeho matce stanovena diagnóza rakoviny v konečné fázi. Byl zničen. Neměl nikoho na koho by se obrátil o útěchu. Sledovat jak jeho matka umírá bylo nejmučivějším obdobím jeho života.

Pak si najdenou začal vzpomínat na malé kousky poznání, které jsme mu dali při osobních rozhovorech a na festivalech. ,Vybavila se mi karma,' řekl, ,a reinkarnace a dočasné povaze tohoto světa a realitě duchovního světa.' To vše působilo jako balzám na jeho trýzněnou duši, řekl.

Jak dny plynuly a situace se zhoršovala, říkal, že se cítil klidnější a přemýšlel nad moudrostí, o kterou jsme se s ním podělili. Když jeho matka nakonec zemřela, bylo to pro něho bolestivé, ale byl schopen to tolerovat. Pověděl mi: ,Přišel jsem dnes, abych vám poděkoval za duchovní poznání, které jste mi dali.'

Řekla jsem mu, že jsme byli šťastní podělit se s ním o to, co zachránilo také nás. Chtěla jsem se mu nějak odvděčit za to všechno, co udělal pro naše festivaly v Trzebiatowu, a tak jsme ho vzala do stanu s dárkovým zbožím, abych mu dala nějaké dárky.

Když pochopil, co dělám, řekl, ,ten opravdový dárek, který byste mi mohla dát není tady.'

Pak mě odvedl ven z obchůdku a ke stolku s knížkami. Vzal Bhagavad-gítu a řekl, ,to je ten nejlepší dárek, jaký může člověk dostat.'

Pak k mému překvapení vzal ze stolu džapu.

,A také tohle,' řekl.

,Musím se vám za vaši laskavost odměnit duchovním způsobem,' řekl. ,To málo, co jsem se naučil, mi tolik pomohlo. Mohu si jen představovat, kolik se toho dá ještě získat, když se člověk ponoří víc do hloubky.'

S těmito slovy dal příspěvek a odešel ke svému autu. Žasnu, Guru Mahárádži, nad tím, jak tento program mění srdce tolika pokleslých duší."

"Já také," odpověděl jsem a kroutil jsem hlavou. "Určitě mezi těmi tisíci lidmi, kteří přichází na festival, existuje spousta podobných příběhů. Pomodleme se za tu výsadu, abychom byli zaměstnáni tímto způsobem ještě po mnoho dalších let. Takové festivaly jsou touhou Pána a Jeho čistých představitelů, kteří před dávnou dobou načrtli plán, jak zaplavit tento svět oceánem lásky k Bohu."

Ten večer, než jsem si šel lehnout, jsem v Préma Viláse od Nitjánandy dáse narazil na jednu pasáž:

Jednoho dne Džíva Gósvámí zavolal Šriniváse Áčárju a Naróttama dáse Thákura. ,Oba požádejte o svolení svých duchovních mistrů, než odejdete s knihami do Bengálska,' řekl.

Oba Prabhuové šli nejdříve za Lókanáthem Gósvámím.

Lókanáth Gósvámí řekl: , To co se chystáte udělat je dokonalostí všeho, co jsem vás učil. Nezapomeňte na odžíkání. Nepoužívejte parfémované oleje nebo jiné přepychové věci. Jezte prostě - a jen jednou denně.

Služte vaišnavům se s tejnou láskou a oddaností, s jakou sloužíte Krišnovi. Mějte se stále na pozoru a vyvarujte se při provádění oddané služby přestupkům.

A hlavně, provádějte sankírtan a pořádejte velké festivaly ve prospěch každého. To je můj pokyn.'"

(Préma Vilása, Šrí Nitjánanda dás, dvanáctá vilása)