5. kapitola

17. března - 31. dubna 2006

Taková milost

Po mé návštěvě v Mexiku v polovině března jsem se vydal do víru kazatelského turné po chrámech ve Spojených státech trvajícího do konce dubna. Zapisoval jsem si programy, které jsem za těch šest týdnů dělal a s překvapením jsem zjistil, že jich bylo nakonec přes sto.

Za svou kariéru kazatele na cestách jsem musel podobných programů udělat tisíce, a když jsem pomyslel na svoje padesáté sedmé narozeniny, od kterých mě dělily už jen týdne, usmál jsem se. "Fyzicky bylo to turné vyčerpávající," pomyslel jsem si, "ale duchovně cítím víc energie než kdykoli předtím."

ayur harati vai pumsam
udyann astam ca yann asau
tasyarte yat-ksano nita
uttama-loka-vartaya

S každým východem a západem zkracuje slunce život každému, kromě toho, kdo svůj čas využívá k diskuzím o námětech spojených s všedobrou Osobností Božství.

(Šrímad-Bhágavatam 2.3.17)

V San Diegu v jeden z posledních dnů na turné jsem navštívil dům Guru Gaurángy dáse, sponzora mého festivalového programu na ostrově Mauritius. Vytvořili jsme plány na program a rozhodli jsme se, že ho uspořádáme v dubnu příštího roku.

Když jsem se podíval na jeho oltář, uchvátila mě krása zdejšího Božstva, Šálagrám-šily. Uctíval jsem Šálagrám-šily léta, a tak jsem okamžitě viděl, že toto Božstvo je výjimečné. Byl malý, dokonale kulatý, hladký a lesklý. Vzpomněl jsem si na verš z Padma-purány, kde Pán Višnu říká Brahmovi, že menší Šálagrámy přináší nejpříznivější výsledky:

"Ó Brahmo, v té šile, která je malá jako plod amalakí, sídlím věčně se svou božskou družkou, Šrímatí Lakšmídéví."

Podíval jsem se blíže. Šálagrám měl přímo vepředu nádherně vytvarovaná ústa. "Nejpříznivější čakra," řekl jsem nahlas.

"Má také malou plošinku zespodu," řekl Guru Gauránga.

Užasle jsem kroutil hlavou. "Je to dokonalý Šálagrám," řekl jsem, "po takovém pátrá každý zbožný bráhmana staré Indie. Mnohé chrámy v Indii by za takou šilu daly lakhy rupií. Kdes ji pro všechno na světě vzal?"

"To je dlouhý příběh," řekl Guru Gauránga. "Jestli máš čas, povím ti ho."

Usmál jsem se a posadil se. "Je snad lepší způsob jak strávit náš čas?" řekl jsem.

"V roce 1992," řekl, "jsem sloužil v Májápuru jako mladý brahmačárí, když se roznesla zpráva, že v Bangladéši potřebují brahmačárí na putovní festivalový program. Nejdříve jsem váhal, protože Bangladéš je muslimská země, ale místní oddaní mi řekli, že v Bangladéši jsou stovky a tisíce vaišnavů, z nichž mnozí pravidelně navštěvují naše programy, a tak jsem se přihlásil.

Několik měsíců jsme cestovali po celé zemi a pořádali jsme venkovní festivaly ve vesnicích a někdy přišlo až dvacet tisíc lidí. Na mnoha místech místní obyvatelé ještě nikdy neviděli bělochy ze Západu. Muslimové nás nechali na pokoji a vaišnavové proudili na naše programy.

Jednu noc v nějaké odlehlé vesnici v džungli na severu jsme náš program skončili hodně pozdě. Společně s ostatními brahmačárími jsem si vyčerpaný lehl na zem ve velkém pandálu, ale nemohl jsem usnout kvůli horku, vlhku a moskytům. Postavil jsem se a opřel se o stěnu stanu. Přišel ke mně mladý muž v šafránovém dhótí a zeptal se mě, proč nespím. Pověděl jsem mu o svých těžkostech a on mi nabídl, že mě vezme do jednoho šramu, kde žije, kus dál v džungli. ,Tam se ti bude spát klidně,' řekl.

Po hodině a půl chůze, jsem si začal dělat starosti, protože jsme ještě stále nedošli do cíle. Najednou jsme přišli na mýtinu, kde jsem uviděl patnáct velkých stavení z hliněných cihel a opodál velký kamenný chrám. Vzhledem k tomu, jak vyhlížel, byl velice starý.

Mladý muž mě vzal do jedné z chýší. ,Prosím, lehni si tu,' řekl. ,Nebudou tě kousat moskyti. Pálíme uvnitř speciální dřevo, které je odhání.'

Za pár minut jsem byl v limbu.

Probudil jsem se ráno, právě, když vycházelo slunce. Vykoukl jsem z okna a spatřil nádherný výjev z dávných časů.

Mladí brahmačárínští mniši sedící na březích nedaleké řeky tiše zpívali na svých růžencích džapu. Nádherné tilaky zdobily jejich těla a jejich šafránová roucha soupeřila s krásou vycházejícího slunce. Z chrámu jsem mohl slyšet, jak lidé zpívají známý bhadžan, Lálasámají-prárthanu od Naróttama dáse Thákura.

Přišlo několik brahmačárích a vzali mě k řece, abych se vykoupal. Jak jsme kráčeli, procházeli jsme kolem kuchyně a ucítil jsem ohně z kravského trusu, na kterých se vařila snídaně. Zatímco jsem se koupal, brahmačárí seděli opodál a zpívali džapu.

Rozhlédl jsem se kolem. ,Tak musel vypadat život v šramech oddaných před stovkami let,' pomyslel jsem si, ,kdy mladí studenti žili a studovali se svými vaišnavskými guruy.'

Přemýšlel jsem, proč tam žádný guru nebyl.

,Jak dlouho s námi zůstaneš?' zeptal se mě jeden hoch, jak jsme kráčeli k chrámu.

,Už jen několik hodin,' odpověděl jsem, ,ale nejraděj bych tu zůstal napořád.'

Když jsme došli ke chrámu, vstoupili jsme a složili poklony, ale když jsem se zvedl, udiveně jsem zjistil, že tam není žádný oltář, jen čtyři ozdobené zdi.

,Kde jsou Božstva,' zeptal jsem se.

Chlapci se usmáli. ,Buď trpělivý,' řekl mi jeden z nich, ,a brzy uvidíš ta nejkrásnější Božstva.'

,A také slavná,' řekl jiný.

,Slavná?' podivil jsem se. ,Tady uprostřed džungle?'

Najednou zahoukala lastura a jedna z gigantických zdí se odsunula na stranu a odhalila krásný mramorový oltář. Nad nádhernými Božstvy Rádhy a Krišny se tyčila rafinovaně zdobená šringásana. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Jen jsem tam stál.

,Oltář je ukrytý, aby byla Božstva uchráněna při napadení muslimy.,' řekl jeden z mladíků. ,Zůstala tak v bezpečí po pět set let.'

,Pět set let!' vydechl jsem. Pohnul jsem se blíž, abych se podíval pořádně.

Krišna byl z černého kamene a Rádhárání z mosazi.Viděl jsem, že to jsou opravdu velmi stará Božstva. U Krišnových chodidel jsem si všiml stříbrné šringásany se třemi nádhernými Šálagrám-šilami. Pak - nevím, co mě to popadlo, možná to bylo tím vzrušujícím okamžikem - vyhrkl jsem, ,Mohl bych jednu z těch Šálagrám-šil dostat?'

Brahmačárí se na mně užasle otočili.

Koktal jsem něco o dlouhodobé touze uctívat Šálagrám-šilu, oni dále mlčeli, zaskočení mým výbuchem.

,No,' řekl jeden, ,můžeš se zeptat našeho gurua. Chce tě po snídani vidět.'

,Kde je teď?' zeptal jsem se.

,Dokončuje svůj lakh džapy,' řekl jiný chlapec.

,Jeden lakh džapy před snídaní!' vykřikl jsem.

PO snídani mě jeden ze starších brahmačárích vzal do malé chýše nedaleko chrámu.

,Má ten guru hodně žáků?' zeptal jsem se při chůzi.

,Více než 5 000,' odpověděl.

,Jak je starý?' na to já.

,Devadesát dva,' odvětil.

,To určitě hodně cestoval,' řekl jsem.

,Po pravdě řečeno,' řekl onen brahmačárí, ,nikdy neopustil svou vesnici. To je jeden z důvodů, proč se s tebou chce tolik setkat. Často cituje předpovědi Šrí Čaitanji zmíněné v Čaitanja-Bhágavatě.'

"prthivite ache yata nagaradi grama

sarvatra pracara haibe mora nama

"Moje Svaté jméno se bude kázat v tolika městech a vesnicích, kolik jihc jen na světě je."

(Čaitanja Bhágavata, Antja 4. verš 126)

,Víš, několikrát jsem ho viděl ronit slzy, když mluvil o tom, jak milost Pána Čaitanji jednoho dne opustí Indii a zaplaví svět láskou k Bohu,' řekl ten brahmačárí. ,Když jsme mu dnes ráno řekli, že přišel Zápaďan oblečený jako vaišnava, byl velice vzrušený. Budu ti překládat, až se s ním setkáš.'

Vstoupili jsme do chýše a uviděl jsem gurua, oblečeného jen v bederní roušce, jak sedí v pohroužení a zpívá svou džapu. Otevřel oči a podíval se na mě. ,Takže je to pravda,' řekl pomalu.

Poklonil jsem se a když jsem se zvedl, přivolal mě blíž k sobě. Jeho žáci mu pověděli o programu v blízké vesnici a zeptal se ohledně toho na pár věcí.

,Kdo udělal tuto službu pro Maháprabhua?' zeptal se. ,Kdo ti přivedl vás, chlapce a dívky ze Západu, ke zpívání Svatých jmen?'

,Jeho Božská Milost A. Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda,' řekl jsem hrdě.

,Odešel z Indie na Západ a dal nám zpívání Hare Kršna.'

,Pověz mi prosím víc,' řekl.

Přes hodinu a půl napjatě poslouchal, jak jsem mu vyprávěl o životě Šríly Prabhupády: jeho dětství a mládí, jeho setkáních se Šrílou Bhaktisiddhántou Sarasvatí, jeho pokusech kázat v Indii a nakonec o jeho cestě na Západ. Několikrát se guruovy oči zalily slzami.

Na konci potřásl hlavou. ,Mám obrovskou smůlu, že jsem ho nepotkal, osobu, která naplnila předpověď Maháprabhua. Mohu mu jen složit své dandaváty.'

Dal si sepjaté ruce nad hlavu a Dlouhou dobu recitoval modlitby. Pak se otočil ke mně. ,Tys požádal o jednu Šálagrám-šilu?' zeptal se.

Byl jsem překvapený. ,Ano,' odpověděl jsem. ,To je pravda.' Koutkem oka jsem zahlédl několik brahmačárích, jak upřeně sledují svého duchovního mistra.

,Budu o tom přemýšlet,' řekl. Brahmačárím se otevřely oči dokořán.

,Určitě znáš historii těchto Božstev,' řekl. ,Je zapsaná v naší chrámové kronice. Před pěti sty lety byli moji předkové sévaité v chrámu Gópála Bhatty Gósvámího ve Vrindávanu. Gósvámí zaměstnával ve službě Jeho milovaného Božstva, Rádhá-ramana několik rodin. Znáš příběh o Rádhá-ramanovi?'

,Ano, znám,' odpověděl jsem. ,Zjevil se sám z jedné Šálagrám-šily, kterou Gópál Bhatta Gósvámí našel v řece Kali Gandhaki v Nepálu.'

Guru pokýval hlavou. Zdálo se, že ho těší, že znám tuto zábavu. ,V mé rodinné linii,' řekl, ,byli tři bratři, kteří pomáhali s púdžou. Jednoho dne v roce 1498 (1576 podle západního kalendáře) je Gópál Bhatta Gósvámí požádal, ať přijdou sem, kde bylo dřív Východní Bengálsko, ale nyní je to Bangladéš, aby kázali Maháprabhuovo učení.

,Byla to velká výzva, protože cesta byla dlouhá a nebezpečná a budou samy kázat Gaurángovo poselství. Navíc věděl, že budou pociťovat kruté odloučení od Rádhá-ramana a Jeho samotného a také od Raghunátha Bhatty Gósvámího a Džívy Gósvámího, kteří ještě žili. A tak v den jejich odchodu zavolal Gópál Bhatta Gósvámí všechny bratry v přítomnosti Rádhá-ramana dal každému z nich Šálagrám-šilu. To jsou ty tři šily, které máme na oltáři.'

Přestal mluvit a se zavřenýma očima se vrátil ke zpívání na svém růženci.

Poklonil jsem se a s ostatními brahmačárími jsem odešel z jeho pokoje.

Šel jsem a posadil jsem se sám na břeh řeky. Přemýšlel jsem o všem, co se dělo. Cítil jsem, jaké mám štěstí, že jsem mohl přijít do tohoto klidného šramu a setkal jsem gurua a jeho žáky, ale cítil jsem se zahanbeně, že jsem požádal o tak výjimečné Božstvo.

Po chvíli jsem se začal ptát sám sebe, jestli je to všechno vůbec pravda. Nikdy jsem nečetl, že Gópál Bhatta Gósvámí vyslal kazatele, aby šířili poselství Pána Čaitanji¨. ,Ale na druhou stranu,' přemýšlel jsem, ,je to rozhodně možné. O oněch hostorických dobách existuje ve skutečnosti jen málo záznamů.'

Myslel jsem na verš z Bible, který jsem se naučil jako chlapec: ,Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.'

(Jan 21:25)

Pak jsem pomyslel na toho ctnostného sádhua. Vypadal jako studnice všech dobrých vlastností a styděl jsem se, že jsem mohl pochybovat o jeho pravdomluvnosti.

Nakonec jsem došel k závěru, že jsem mu opravdu věřil, ale myslel jsem si, že není šance, aby mi dal jednu z těch historických Šálagrám-šil.

Najednou jsem se podíval na hodinky. ,Ach ne!' pomyslel jsem si. ,Mám zpoždění. Je skoro poledne. Musím se dostat zpátky. Oddaní se určitě diví, kde jsem.'

V tu chvíli přiběhl jeden z brahmačárích.

,Guru Mahárádž tě chce vidět!' řekl bez dechu.

Odešli jsme do chrámu, vstoupili a poklonili se. Guru seděl před oltářem a tiše zpíval se zavřenýma očima na svém růženci.

I když určitě věděl, že jsme přišli dovnitř, nedal hned najevo, že si všiml naší přítomnosti. Zůstal pohroužený ve zpívání Hare Krišna. Po nějaké chvíli otevřel oči a podíval se na mě.

,Rozhodl jsem se, že ti dám jednoho z těch Šálagrámů,' řekl.

Rozbušilo se mi srdce.

,Cítím, že Maháprabhua potěší, když bude takové Božstvo uctíváno vaišnavou ze Západu,' řekl. ,To On si přál, aby se Jeho jména zpívala v každém městě a každé vesnici na světě. Mám však jednu prosbu. Modli se k tomu velkému áčárjovi, který osvobodil tvé lidi, aby laskavě položil prach svých lotosových nohou na mou hlavu.'

Pokynul jednomu z brahmačárích, aby vzal z oltáře jednu Šálagrám-šilu. Chlapec vysrknul áčman z malého pohárku, vstoupil na oltář a vybral jeden Šálagrám zer středu. Brahmačárí se vrátil dolů a guru vzal Šálagrám do dlaně své ruky a dlouho na Šilu láskyplně hleděl. Pak se s Ní dotkl své hlavy, položil kolem Ní nějaké lístky a květy tulasí a pomalu Ji položil do mých třesoucích se rukou.

Stále jsem ještě nemohl uvěřit svému velkému štěstí, poklonil jsem se a snažil se vyjádřit svou vděčnost. Ten svatý muž však již zavřel své oči a znovu se vrátil ke svému zpívání. Naposledy jsem se poklonil a odešel jsem z chrámu.

Jakmile jsem vyšel ven, uslyšel jsem, jak někdo volá mé jméno. ,Gur Gauránga! Guru Gauránga! Kde jsi?'

Byl to jeden oddaný z festivalu, který mě přišel hledat.

,Tady jsem,' zavolal jsem.

,Jsi ve velkém průšvihu,' řekl. ,Všichni tě hledají.'

Rychle jsme se vydali zpátky do vesnice, kde jsme pořádali festival a krátce na to jsme odešli.

To bylo před 14 lety," řekl Guru Gauránga.

Seděl jsem jak očarovaný. Za celou dobu jsem se nepohnul ani o milimetr.

"Taková milost!" řekl jsem a zíral na ten Šálagrám, který nějak vypadal neomezeně krásnější než předtím.

"Ano," řekl Guru Gauránga, "a milost je něco, o co se musí člověk vždycky podělit."

Byl to spíš způsob, jakým to řekl, než to, co řekl, co mě přimělo zvednout hlavu.

"Po pravdě řečeno," řekl, "Mluvil jsem se svou ženou o tom, že jsem nyní tak zaměstnaný svým obchodem, že téměř nemám čas na púdžu. Víš, že jsem slíbil pomoci financovat tvůj festivalový program na Mauritiu. Navíc jsem nedávno pomohl svému duchovnímu mistrovi Bhakti Čáruovi Mahárádžovi se stavbou jeho nového chrámu v Udždžainu. Následkem toho jsem pracoval ve dne v noci."

Odmlčel se. "A tak jsme se rozhodli, že tě požádáme, zda by sis to Božstvo vzal a uctíval Je."

Podíval jsem se na Šálagrám. Horečnatě jsem přemýšlel. "Byl nabídnut ve službě lotosovou rukou jednoho ze šesti Gósvámích," pomyslel jsem si. "Jaká čest by to byla!"

Byl jsem pohroužený ve svých myšlenkách a zdálky jsem slyšel, jak Guru Gauránga říká: "Přijmeš Ho tedy?"

Moje meditace se přerušila. "Ano," řekl jsem, "samozřejmě. Děkuji ti. Co můžu říct? Budu Ho uctívat s veškerou láskou a oddaností, jaké jsem schopen."

Podal mi Božstvo a hovořili jsme o podrobnostech uctívání. Pak jsem odešel na další schůzku. Jak jsem projížděl předměstím San Diega, byl jsem to já, kdo žasnul nad svým obrovským štěstím.

"Já tomu nemůžu uvěřit," myslel jsem si. "Jaký úžasný závěr mého kazatelského turné po Americe!"

Modlil jsem se, abych byl vhodným příjemcem milosti, kterou jsem právě obdržel. Měl jsem teď tu nejúžasnější motivaci: Božstvo, které bylo dvakrát předané kvůli inspirování kazatele v jeho službě Pánu Čaitanjovi a šesti Gósvámích z Vrindávanu.

krsnotkirtana gana nartana parau premamrtambho nidhi
dhiradhira jana priyau priya karau nirmatsarau pujitau
sri caitanya krpa bharau bhuvi bhuvo bharavahantarakau
vande rupa sanatanau raghu yugau sri jiva gopalakau

"Vzdávám své uctivé poklony šesti Gósvámím, jmenovitě Šrí Rapovi Gósvámímu, Šrí Sanátanovi Gósvámímu, Šrí Raghunáthovi Bhattovi Gósvámímu, Šrí Raghunáthovi dásovi Gósvámímu, Šrí Džívovi Gósvámímu a Šrí Gópálovi Bhattovi Gósvámímu, kteří jsou drazí jemným lidem, stejně jako hrubiánům, protože nidky nikomu nezávidí. Cokoliv dělají, všechny těší a mají veškeré požehnání Pána Čaitanji. Tak jsou zaměstnáni v misionářských činnostech, jež mají za cíl vysvobodit všechny podmíněné duše v hmotném vesmíru."

(Šrí Šad Gósvámí-aštaka, Šrnivás Áčárja, verš 1)