1. kapitola

6. února – 1. března 2006

"Nejlepší ze všech společníků"

Indie, 6.2. - 1.3.2006

Po mém zotavení na Mauriciu jsem se začal starat o předběžná opatření před mým letem do Indie. Chtěl jsem se vyhnout situacím podobným té se skupinou opilých turistů, kteří mě při minulém letu obtěžovali. Jedna možnost byla letět se služebníkem, ale ta se ukázala být příliš nákladná.

Další byla cestovat v obyčejných šatech, ale to by zase bylo příliš odříkavé.

Prostě jen budu muset záviset na Pánově milosti, protože On je ochráncem Svých oddaných. Když jsem tedy nastupoval na můj let do Mumbaíe, odříkával jsem modlitbu, kterou jsem si zapamatoval po tom incidentu s turisty:

udaya ravi sahasra dyotitam ruksa viksam
pralaya jaladhi nadam kalpa krd vahni vaktram
sura pati ripu vaksah ksoda rakta ksitangam
pranata bhaya haram tam nrsimham namami

"Vzhled Pána Nrsimhadévy oslnivě vyzařuje jako tisíce sluncí vycházejících najednou. Vydává hromový zvuk podobně jako vody oceánu vesmírného zničení, jako by se On Sám připravoval vytvořit nový věk zničením vesmíru. Jeho tvář je jako oheň a Jeho tělo je potřísněno kapkami krve, neboť roztrhal hruď Indrova nepřítele. Tomuto Pánu Nrsimhadévovi, který odstraňuje strach těch, kdo se Mu odevzdají, vzdávám své poklony."
(Šrí Nrsimha Stuti, Verš 1)

Za letu jsem si četl nové vydání Narottama-vilásy od Šrí Narahariho Čakravartího Thákury, který žil nedlouho po odchodu Pána Čaitanji Maháprabhua. Kniha pojednává o velkém světci Šrílovi Narottamovi dásovi Thákurovi a překlad byl editován mým duchovním bratrem Púrnapradžňou dásou.

Život a učení Narottámy dásy Thákury je už dlouho stálým zdrojem inspirace pro můj duchovní vývoj a chtěl jsem den jeho zjevení oslavit ve Vrndávanu.

Četl jsem už několik dalších vydání této knihy, ale jako všechny činnosti v duchovním životě je její čtení znovu nové a svěží, jako kdybych ji četl poprvé. Zvláště mě přitahovaly zábavy předního žáka Narottamy dásy Thákury, Ganga Nárajany Čakravartího.

Na pokyn Narottamy dásy Thákury odešel do Manipuru, divoké a zaostalé oblasti v Indii, a obrátil místního krále, který byl uctívačem polobohyně Kálí, na vaišnavu, Kršnova oddaného. Král zase na oplátku přeměnil celou populaci na vaišnavy.

V lednu 2005 jsem navštívil domov předků Ganga Nárájany Thákury v Bangladéši, kde jsem byl na daršanu Božstva Pána Čaitanji, které uctíval Narottama dása Thákura, a vlastních Božstev Ganga Nárajany Thákury, Šrí Rádhá-Gópínáthy a jeho 18 šalagráma-šil.

Narottama-vilása popisuje detaily života Ganga Nárajany Čakravartího, a já jsem při přistání v Mumbaí zrovna dočítal poslední stránky. Jeden z posledních veršů říká:

"Ganga Nárajana obdržel titul Čakravartí. Dokonce i dnes každý ve Vrndávanu opěvuje jeho slávu. Má mnohé větve a podvětve žáků."

Balil jsem si svou příruční tašku. "Sloužením hnutí Pána Čaitanji sloužím také velkým duším jako Ganga Nárajana Čakravartí," pomyslel jsem si. "Modlím se, aby mi jednou požehnal svou milostí, abych byl neohrožený jako on ve službě pokynům mého vlastního duchovního mistra."

Můj žák, kterého jsem láskyplně pojmenoval Narottam dás Thákur dás, mě vyzvedl na letišti. Měl jsem v plánu zůstat dva dny v jeho domě před pokračováním na velký festival v Udždžainu.

"Guru Mahárádžo," řekl Narottam, jakmile mě spatřil, "četl jsem poslední kapitolu z deníku a mám obavy o tvoje bezpečí. Rozčílili mě ti opilí turisté, kteří se k tobě chovali tak nehezky v tom letadle na Mauricius. Není dobré, že cestuješ sám."

"Momentálně nemám na výběr," řekl jsem.

"Tak dobře," řekl Narottam "budu se tedy modlit ke Šrílovi Prabhupádovi a Pánu Kršnovi, aby to nějak zařídili."

"Děkuju ti," odpověděl jsem. "Modlitby upřímného vaišnavy se nikdy nepřijdou vniveč."

Zatímco jsme jeli do Narottámova bytu, hovořili jsme o oslavách zjevení Narottámy dásy Thákury.

"O čem budeš mluvit tento rok o dni jeho zjevení ve Vrndávanu?" zeptal se mě Narottam.

"Myslím, že budu mluvit o žácích Narottámy dásy Thákury," odpověděl jsem, "konkretně o Ganga Nárajanovi Čakravartím."

Brzy ráno dalšího dne jsem se připravoval na uctívání mých Božstev, když někdo zaklepal na moje dveře.

"Guru Mahárádžo," zavolal Narottam, "někdo by se chtěl s tebou setkat."

"Je moc brzy," odpovědel jsem. "Může přijít později. Musím dělat mou púdžu."

"Toto je speciální host, Guru Mahárádžo, velice speciální host."

"Budu tam za dvě minuty," řekl jsem.

Když jsem vešel do obýváku, k mému překvapení jsem tam uviděl malého postaršího muže oblečeného v dhótí a kurtě, jak tiše sedí na židli.

"Guru Mahárádžo," řekl Narottam, "rád bych ti představil Gósvámídžího, potomka Ganga Nárajany Čakravartího, nejpřednějšího žáka Narottámy dásy Thákury. Vlastně už mi volal několikrát během roku. Zapomněl jsem ti to říct."

"Opravdu?" řekl jsem. "Potomek Ganga Nárajany Čakravartího? Tady v Mumbaí? V tvém obýváku?"

Stál jsem tam mlčky pár okamžiků a můj zrak lpěl na tomto sádhuovi.

"Guru Mahárádžo," řekl Narottam, "jsi v pořádku?"

"Ano," řekl jsem, "Je mi fajn, Já jenom že..."

"Přišel se s tebou setkat," řekl mi Narottam.

"Se mnou?" já na to.

Ten sádhu tam seděl a díval se na mě, "Ano, Indradjumno Svámí," řekl pak. "Už se s vámi chci nějakou dobu setkat. Minulý rok jste navštívil můj dům, ale já jsem zrovna byl ba poutní cestě. Můj bratr a teta mi řekli všechno o vaší návštěvě, jak jste byl na daršanu našich Božstev a také u samádhi Narottamy dásy Thákury a Ganga Nárajany Čakravartího."

"Ano, samozřejmě," odpověděl jsem. "Je mi ctí se s vámi setkat, Gósvámídží."

Díval se do země. "Setkat se se mnou není žádná čest," řekl. "Jsem jen prostý Pánův služebník."

Podíval se na mě. "Přišel jsem za vámi s prosbou," pokračoval.

"Jak vám mohu posloužit, pane?" řekl jsem.

Podíval se mi přímo do očí. "Rád bych vám dal svůj chrám," řekl.

"Chcete mi dát váš chrám?" řekl jsem.

"Ano," řekl Gósvámídží. "Sídlo Ganga Nárajany Čakravartího. Když ho převezmete do vlastnictví, jsem si jist, že opravíte tuto zanedbanou budovu a pošlete tam své západní žáky, aby tam prováděli púdžu."

Znovu jsem neměl slov.

"Úroveň uctívání se během posledních let drasticky snížila," mluvil dál, "a já se bojím, že po mém odchodu se to ještě zhorší. Můj vlastní syn už se o uctívání nezajímá. Opustil domov kvůli vzdělávání a nakonec dostal práci v Kolkatě. A co víc, i vesničané ztratili o uctívání zájem. Následkem toho dostáváme jen pár příspěvků a zadlužujeme se."

"Máte dluhy?" zeptal jsem se.

"Ano," odpověděl, "vážné dluhy."

Na chvíli jsem se zamyslel. "Znamená vaše nabídka, že bych měl zaplatit tyto dluhy?" řekl jsem mu.

"Bohužel ano," řekl se sklopeným zrakem. "Ale kvůli tomu tady nejsem. Větší starost mám o..."

"Božstva," řekl jsem. "To chápu. Máte starost o Božstva a o udržování posvátnosti takového poutního místa. Nicméně si nejsem jist, jestli si mohu dovolit zaplatit všechny ty dluhy."

Zvedl oči. "Nejde jen o ty dluhy," řekl. "Musíme přesvědčit některé mé přibuzné, aby vám chrám dali."

Jeho hlas začal být hněvivý. "Jedí si lépe než Božstva," řekl.

"Zní to dost zapeklitě," poznamenal jsem.

"Je to tak," odpověděl, "ale musíme to zkusit. Jde přeci o milovaná Božstva Narottamy dásy Thákury a Ganga Nárajany Čakravartího. Během posledních šesti měsíců se je nějací zloději pokusili už čtyřikrát ukrást."

"Jak je to možné?" podivil jsem se.

"Nemohu si dovolit ochranku," řekl Gósvámídží a slzy mu začaly plnit oči.

"Ukradli už dřevěné sandály Ganga Nárajany Čakravartího, mnoho z jeho rukopisů a všechno příslušenství pro Božstva."

Zdráhal jsem se zeptat, proč neukradli také Božstva.

Ale Gósvámídží jako by mi četl mysl. "Jediný důvod, proč ještě neukradli Božstva," řekl pak, "je královská kobra."

"Královská kobra?" řekl jsem.

"Ano," odpověděl. "Můj praděd říkal, že tato kobra žila pod domem, už když byl malý chlapec. Kdykoli se zloději pokouší ukrást Božstva, kobra se objeví a obtočí se kolme Božstva Pána Čaitanji a hrozí uštknout kohokoli, kdo přijde blíž. Sám jsem to viděl."

"Vy jste viděl tu kobru?" zeptal jsem se.

"Ano," odpověděl. "Je obrovská. Minulý měsíc nějaký zloděj vnikl v noci do domu za chvíli vyběhl ven z chrámové místnosti. Když jsem tam vešel, uviděl jsem tu kobru omotanou okolo Božstva Pána Čaitanji. Její tělo Ho celého pokrývalo. Pohybovala hlavou ze strany na stranu a vydávala hrozivý sičivý zvuk. Také jsem utekl. Nicméně pokud by někdo byl opravdu odhodlaný, nechci si představit, co by se mohlo stát."

"Chápu," řekl jsem.

Postavil se. "Prosím pojeďte se mnou do Bengálska a promluvte si s mými příbuznými," řekl pak.

Váhal jsem. Už tak jsem měl nabitý program.

"Jsem si jist, že to pomůže," naléhal. "Vyřešme nejprve tento problém s příbuznými. Kršna nám pak pomůže najít peníze na splacení dluhů."

Narottam se obrátil na Gósvámídžího. "Guru Mahárádža má velice náročný časový rozvrh," řekl. "Pozítří nás očekávají v Udždžainu. Ale po tomto festivalu můžu jet s vámi do Bengálska já."

"To je lepší nápad," dodal jsem. "Narottam může s vaší rodinou vyjdenávat jistě efektivněji než já."

O týden později po festivalu v Udždžainu Narottam a Gósvámídží odjeli do Bengálska. Já jsem pokračoval do Vrndávanu a s obavami jsem očekával Narottamův telefonát. Brzy jednoho rána mi zazvonil mobil.

"Guru Mahárádžo," začal, "situace tady je ještě komplikovanější, než jsme mysleli. Když jsem přijdel s Gósvámídžím, vesničané začali být podezřívaví. Nějak se dozvěděli o jeho záměru vzdát se svého jeho majetku. Zvláště jeden muž je velmi nepřátelský. Patří ke gangu místních kriminálníků. Říkají mu černý sádhu, protože nosí černé tantrické oblečení. Kdyby chrám změnil majitele, určitě by přišel o peníze, které si bere z příspěvků."

"Musíš být velice opatrný," varoval jsem ho.

"Ano, Guru Mahárádžo," řekl. "Jsem opatrný. Dnes černý sádhu svolal vesničany dohromady a měl proslov u schodů do chrámu. Řekl, že už po mnoho let nebyla ve vesnici žádná nemoc ani hladomor, nikdo nezemřel předčasně a 'až na toho pošetilého Gósvámího, který se stará o chrám,' nemá nikdo dluhy. Pak prohlásil, že jestli se Gósvámídží vzdá vlastnictví chrámu, Pán celou vesnici prokleje. Lidé byli velice rozrušení. Několik jich pořád chodí po vesnici a říkají, 'Nikdo nesmí chrám dostat.'"

"Myslím, že bys měl okamžitě odjet," řekl jsem.

Náhle Narottan zalapal po dechu. "Můj Bože!" vykřikl. "Přijeli sem dva policejní vozy! Musím to položit."

Za tři hodiny mi zavolal znovu. "Guru Mahárádžo," řekl, "přijela policie a hledali mě. Musel jsem se schovat v džungli. Nejspíš je černý sádhu podplatil. Gósvámídží je velice rozčílený. Naříká nad tím, jakou mají tito kriminálníci vlivu na chrám a Božstva."

Zatímco hovořil, také jsem byl z toho smutný. "Mohli jsem to čekat," řekl jsem. "Je Kali juga."

Vzpomněl jsem si na jeden verš ze Šrímad Bhágavatamu.

"Zdá se, že Božstva pláčou v chrámech, naříkají a ztěžka dýchají. Nejspíš brzy odejdou. Všechna města, vesnice, městečka, zahrady, doly a poutní místa teď ztratily krásu a všechno štěstí. Není mi jasné, jaký druh neštěstí nás teď čeká."
(Šrímad Bhágavatam 1.14.21)

Narottam pokračoval. "Povídá se, že černý sádhu se pokusí nás zastavit před naším odjezdem dnes v noci," řekl. "Jeho plán je předvést nás zítra před vesničany."

"Tak to stačí," řekl jsem. "Okamžitě odjeď. Máš taxi?"

"Ano," řekl Narottam. "Odjíždímě za pár minut. Gósvámídží mě chce vzít na osobní daršan Božstev. Potom odjedeme."

Budu navždy zavázán velkému světci Ganga Nárajanovi Čakravartímu a jeho potomku Gósvámídžímu za to, co se potom stalo.

Za soumraku Narottam a Gósvámídží šli do chrámu a vstoupili do vnitřních místností, Protože s ním byl Gósvámídží, mohl Narottam jít až přímo k Božstvům. Stál před překásnou podobou Pána Čaitanji a modlil se o milost. Také viděl původní Božstva Rádhá-Kršny Ganga Nárajany Čakravartího.

Gósvámídžího oči se naplnily slzami. "Dostávají jen jedno jídlo denně," řekl. "A podívejte se, jak prostě jsou oblečena."

Narottam se modlil, aby Božstva nějak zůstala v bezpečí a aby se jednou Jejich uctívání mohlo znovu ustanovit ve své plné slávě.

Narottam se podíval na 18 šalagráma-šil a pomyslel si, jak úžasně musely být uctívány Ganga Nárajanou Čakravartím.

Gósvámídží promluvil přidušeným hlasem. "Musíme zmizet, než se setmí," řekl. "Ale než odjedeme, chci vám dát něco pro Indradyumnu Mahárádžu. Alespoň ať jedno z těchto vzácných Božstev dostane správnou péči."

Sáhl na oltář a zvedl jednu z těch dávných šalagrám-šil.

"Toto je šalagráma, kterou s sebou vzal můj předek Ganga Nárajana Čakravartí do Manipuru, když ho tam Narottama dás Thákura poslal a když tam pak obrátil jejich krále na vaišnavismus. Prosím dejte to vašemu duchovnímu mistrovi."

Narottam stál jako přimražený. Protože už se stmívalo, nemohl na Božstvo pořádně vidět. "Kdo to je?" zeptal se. "Která inkarnace?"

Gósvámídží mu šalagráma ukázal více zblízka. "To je hrozivá podoba Varáha-Nrsimhy," řekl.

Narottam užasle zíral na bronzově zbarvenou šalagráma-šilu, která měla velká otevřená ústa a dva velké nepravidelné čakry uvnitř - znaky jasně určující, že je to Nrsimha-šalagráma. Čnící kel na levé straně naznačoval, že jde také o Pána Varáhu.

"Váš duchovní mistr se o toto Božstvo může od teď starat," řekl Gósvámídží. "A je jisté, že Božstvo se také postará o vašeho duchovního mistra."

"Možná bude nějaký problém s vesničany, když to Božstvo..." začal říkat Narottam.

"Já jsem pokrevní potomek Ganga Nárajany Čakravartího," prohlásil Gósvámídží pevně. "Mám na zodpovědnost zajistit, aby byla tato Božstva náležitě uctívána."

Gósvámídží se díval prosebně na ostatní Božstva. "Raději rychle pojďme," řekl, "než přijde černý sádhu a jeho přátelé."

Zatímco padal tma, odjeli taxíkem a po šesti hodinách jízdy dorazili bez problémů na letiště v Kolkatě. Narottam mi pak zavolal.

"Guru Mahárádžo," začalm "stala se ta nejúžasnější věc. Nebudeš tomu věřit."

"Co se stalo, Narottame?" zeptal jsem se. "Ti Gósvámídžího příbuzní souhlasili, že nám dají chrám?"

"To ne," odpověděl, "zatím ne. Zkusíme to znovu. Ale Pán odpověděl na moje modlitby, Guru Mahárádžo."

"Jaké modlitby?" zeptal jsem se.

"Modlitby o tvojí ochranu," řekl. "Pamatuješ, jak jsi říkal, že moje modlitby nepřijdou vniveč?"

Na chvíli jsem byl zticha. "Co se tedy stalo?" řekl jsem pak.

"Guru Mahárádžo," řekl, "Gósvámídží ti daroval osobní Varáha-Nrsimha šalagrámu Ganga Nárajany Čakravartího."

"Cože?" řekl jsem. "Vážně?"

"Ano!" téměř vykřikl Narottam. "Až se za pár dní vrátíš do Mumbaíe, bude tu na tebe čekat. Od teď máš toho nejlepšího ze společníků na cesty a není už se čeho obávat."

Příštího dne jsem obdržel e-mail od Narottama. "Drahý Guru Mahárádžo," psal v něm. "Rád bych tě informoval, že tato šalagráma patřící Ganga Nárajanovi Čakravartímu ti byla darována 13. února 2006 na den zjevení Šríly Narottamy dásy Thákury."

"Teď k tvým otázkám - jsou si Duchovní Mistr a Velký Duchovní Mistr vědomi modliteb upřímného oddaného, který se k Nim s láskou modlí? Odpověď zní, že žádná vědomá modlitba nepřijde vniveč. Jsou pozitivně předány. Každá modlitba, kterou nabídneš Duchovnímu Mistrovi a Předchozímu Duchovnímu Mistrovi, je předána Kršnovi. Źádná upřímná modlitba se neztratí.

Tvůj věčný dobrodinec,
A.Č. Bhaktivédanta Svámí
(dopis Mahánandovi, Los Angleles, 26. dubna 1970)