24-hodinový kírtan

Drazí přátelé, před nějakou tou chvilkou zazněly poslední údery mridang a utichlo cinkání kartálů a skončil tak možná první 24-hodinový kírtan v naší jatře. A mohu vám říci, že to byl vskutku hluboký a zároveň do výšin povznášející zážitek. Kdo jednou zkusil nechat se unášet na vlnách Svatého jména o trochu déle, než je v naší době zaneprázdněnosti a přepracovanosti běžné, mi dá jistě za pravdu, a ten, kdo byl u toho, ví naprosto přesně, o čem mluvím. Skoro nevím jak to říct. Tak to zkusím vzít po pořádku.

Na začátku byl nápad, pak touha, pak možnosti a tady v tomto případě nám ty možnosti a v podstatě i nápad spadly do klína ze štědré náruče Bhímy alias bhakty Radka, který svou skvělou Taiji akademii na nějakých skoro třicet hodin propůjčil Svatému jménu a jeho oddaným. A budu konkrétní dál, takže když máte chrám, musí tam být Božstva a v našem případě rovnou tři v podobě Džagannátha, Baladévy a Subhadry, které nám do péče svěřil jejich služebník Mandalí Bhadra dás. Jejich dočasný pobyt zpříjemňovala svou snahou jejich také dočasná, ale naprosto pro věc zapálená služebnice Jana Bhadžana, která je strojila, krmila, vozila, zdobila atd. atd. Pak si také přivezli své Pány další oddaní, takže se nám na naší provizorní přistávací ploše zjevili Gaura Nitájové z daleka i široka, a dokonce i nějaký ten Šálagrám či Nrsimhadév.

A když se všechno s pomocí různých oddaných přichystalo, mohl se začít tento transcendentální maraton. Záhadným a nevyzpytatelným řízením Pána, se tento kírtan stal také důstojným rozloučením a obětí pro výjimečného oddaného, který dlouhá léta pečoval o české oddané - Suhotru Prabhua, který několik dní před touto akcí opustil tělo ve Šrídhám Májápuru.

Celé to zahájil náš vzácný host z Berlína Šjámačandra Prabhu a zhostil se svého úkolu se ctí. A pak už se střídal jeden Gandharva za druhým - Punja Pálaka Prabhu, Madhurádhi Pati Prabhu, Divja-kišorí, dokonce nás svou návštěvou poctil i Narakriti Prabhu. V čase Gaura-árati nás svou sladkou smrští extáze zaplavil Džaj Gurudév a pak už to bylo ráz na ráz - Vidja-váčas-pati nezklamal jako vždy. Pak se do nás znovu obul Šjámačandra a pak klasik půlnočních hodin - Rámašrija. Noc převzali mistři rág, bhakta Josef, Stóka Krišna a samozřejmě Bibi a pak už zbývaly jen poslední hodiny, kterých se ujal opět Madhurádhi pati, pak bhakta Miro ze Slovenska, bhaktin Eva a pod nevinnou záminkou se nám dokonce podařilo přemluvit i Bhímu, aby se na chvilku posadil k harmóniu a byla to chvilka opravdu sladce extatická a je už jisté, že ne poslední… A celé to kírtanové šílenství, které prověřilo výdrž i odevzdání všech účastníků, vyvrcholilo znovu nabitým a nabíjejícím tornádem v podání Šjámačandry Prabhua. Jen si na to vzpomenu a bolí mě srdce, že už je to za námi.

A musím také zmínit, že při takovém výkonu je důležité dát něco energetického tělíčku a o to se postaral hlavně Prahlád Nrsimha s pomocí bh. Jindry a také tapioka Líla Purušóttamy a šríkand Vénu gíty přišly velice vhod.

A k večeru, když už nás opustily hřejivé paprsky Súrja-Nárájana, jsme se alespoň v mysli prostřednictvím promítacího plátna přenesli na různá posvátná místa nebo do společnosti Šríly Prabhupády.

Celá akademie je rozdělená do dvou místností. V jedné, té větší, probíhala blažená sankírtanová oběť a ve druhé probíhala nezávazná a všeobecně příjemná sádhu sanga. Oddaní mohli na terase nebo u prasádam prohodit pár přátelských slov a cítit se dobře ve společnosti lidí, kteří mají stejný směr nebo cíl.

Určitě jsem nezmínila všechny, kteří se podíleli na této akcičce, ať mi prosím prominou, jejich snaha však rozhodně dosáhla ocenění na místech nejvyšších… A samozřejmě k úspěchu celé události přispěli všichni oddaní, kteří se zúčastnili byť jen svou příznivou přítomností.

Po skončení celé té akcičky oddaní společnými silami uvedli akademii do takřka původního stavu, jen zdi budou ještě asi nějaký čas vibrovat v jiném rytmu. Když jsem vycházela lehce omámená do hřejivého nedělního poledne, všude kolem ještě zněl kírtan. Z kolemjedoucích aut, otevřených oken, walkmanů omladiny, dokonce i z korun stromů a přeplněných popelnic, prostě všude. Jen jsme si pak s účastníky vzájemně vyměňovali informace, která melodie nám právě hraje v hlavě. "Mě tam jede Vidja." "No mě zrovna Punja Pálaka, ale přechází to do Rámašriji."

No není to žádoucí stav? Všude jen Svaté jméno? Ačkoliv takové akce není možné dělat moc často, jednou za čas to možné, ba přímo nutné je a rozhodně to stojí za to. Jednou za čas vypnout tenhle svět a napojit se na vibraci z duchovního světa, nechat se omývat Svatým jménem a nosit ho na vjásásanu melodie, kterou tvoří náš hlas. Volat Krišnu z celé hloubi svého srdce, ve společnosti oddaných kteří touží po tom samém, a věřte, že po několika hodinách v takovém kírtanu ani není možné toužit po něčem jiném. Ano, myslím, že takový zážitek stojí za tu lehkou kocovinu z nevyspání a ruce rozdrásané od mridangy nebo kartálů, vykřičené hlasivky a klouby bolavé od dlouhého sezení.

Taaaakže pro teď

Gaura prémanandé Hari haribóóóóól

Hare Krišna mahámantra ki džaj džaj džaj!!!!

A brzy na shledanou při nějakém dalším "bezohledunatokolikahodinovém" kírtanu!!!

Půlhodinová nahrávka z kírtanu: 24h-kirtan_Sjamacandra.mp3
(Při problémech se stahováním klikněte pravým tlačítkem myši na odkaz a zvolte možnost Uložit cíl jako.)

Celá fotogalerie